Pokračování rozhovoru....

Často zavítáte i do sousedního Polska. Proč navštěvujete právě tuto zemi? Vidíte nějaké rozdíly v tanci mezi Čechy a Poláky?

V Polsku v Ratiboři mě našly přes webové stránky dvě ženy, které mají taneční studio, dělají jógu a tanec, Studio se jmenuje Studio Ruch VIS. Takže jsme začaly spolupracovat a bylo to inspirativní, bylo to perfektní. A doufám, že se to zase obnoví po vypořádání se s místem. Studio se stěhuje. I ženy byly skvělé, za prvé jich tam chodilo hodně a byly jiné než Češky. Otevřenější. Mám pocit, že se tady ženy před sebou buď stydí, nebo mají pocit, že je ta druhá hodnotí. Na  vesnici prostě funguje něco, co jim brání se nějak otevřít. Naopak město např. Ratiboř je jiný. Hodně jsme se nasmály, Tančily jsme tři hodiny dokonce o sobotách, což tady vůbec nepřichází v úvahu. Tady se musí zametat, uklízet. Tam si prostě ženy na sebe našly čas a od 10 do 13 hod tančily. Chodily tam i ženy starší např. i kolem šedesáti, silnější postavy, a dělaly si i samy ze sebe legraci a neřešily nic, nebraly to tak vážně. Hodně dobře se mi tam pracovalo.

Kromě toho je pro mě momentálně velice zajímavý Tanec proměny, který teď probíhá jednou měsíčně v Ostravě v Pranáva jóga centru a jednou měsíčně v Jablůnkově. Tento tanec probíhá za doprovodu živé hudby, takže tam jsou didgridoo, šamanské bubny, flétny, tibetské mísy a jsou to dvě hodiny tance, který je úplně spontánní. Provázím ho pouze slovem tak aby vygradoval, ale netančíme žádné choreografie, žádné struktury. Je to taková terapie Tancem. A je to hodně silné a vyživující....

Můžeme tedy spojit tanec proměny s pojmem Freedance?

Freedance se změnil na ten Tanec proměny. Zjistila jsem, že freedance lidé chápou různě. Když kliknete někde na internet, tak se tam objeví všechno možné. Chtěla jsem to více specifikovat nebo najít nové jméno, které vystihuje přesně co se tam děje. Inspirovala mě Míša, která hraje ve skupině Rytmy země na flétnu (skupina, která doprovází na hodinách, pozn. autora) a řekla mi, pojď a vymysli nějaký nový název, už nemůžeme být freedance. Moc ráda tvořím společně s touto skupinou.

Navštěvuje tento druh tance hodně lidí?
V Ostravě celkem hodně.

Chodí na něj i muži?

Ano chodí i muži. Člověk se tam může projevit se vším všudy, prostě úplně pustit kontrolu, pracujeme tam i s vnitřním zvířetem je to hodně instinktivní a může to jít i do jemna. Trvá to dvě hodiny. Připravuji teď i víkendový pobyt, protože stres, který se nahromadí v těle člověk není schopen uvolnit za dvě hodiny. Podaří se uvolnit hodně, ale ne všechno. Střídala bych reprodukovanou hudbu s živými muzikanty a s labyrintem, myslím si, že to bude skvělé.

Takže Česká republika je v chápání tance pozadu oproti jiným zemím…

…no určitě ve velkých městech jako Praha, Brno, Ostrava tam je bříšní tanec velmi rozšířený Mám, ale pocit že není břišní tanec jako břišní tanec. Protože někdy se i ten břišní tanec může změnit v nějaký workout. Ženy tam makají úplně stejně jak na nějakém spinningu. Určitě takové Turecko, kde jsem byla 3 měsíce, tak tam to hodně žije folklorem. Tam mě neskutečně oslovil cikánský tanec, učila jsem se ho přímo u cikánky v cikánské čtvrti. V Turecku ženy tancem prostě žijí a projevuje se to tím, že jsou spontánní, živější více sexy. Tady mi to připadá takové neotevřené, ale není divu, byla tady válka a ženy musely přežít bez mužů a tak se uzavřely a hodně to bylo jenom o tom vydržet a pracovat, vybudovat to znovu a teď se to pomaličku mění a tak se člověk někdy musí obrnit trpělivostí.

Co Váš přítel, podporuje Vás? Dochází na taneční hodiny?

Určitě podporuje. Na tance nechodí on je muzikant, vyrábí hudební nástroje a koncertuje, komponuje hudbu. A tanec se mu líbí i když pořád tvrdí, že on tancovat neumí. Takže je naprosto ponořený do svého oboru. Jednou se zúčastnil Tance Proměny s Rytmy země a byl to nádherný zážitek, ale já ho více vidím jako takového sólového jedince, je lev a je prostě sólový hráč. (smích) Takže v týmu to je pro něj trošku obtížnější. Ale určitě mě podporuje. Myslím si, že kdyby nebylo jeho, tak se daleko více poddám zdejší mentalitě.

Měli jste i nějakou zajímavou akci na silvestra. Můžete ji našim čtenářům přiblížit?

To bylo v Praze. Byl to takový veliký projekt, který se konal v Karlině v nádherných prostorách. Celé se to jmenovala Tanec pro zemi. Idea byla, aby se lidé na silvestra bavili bez alkoholu a aby se oslavila Matka Země. Byli tam servírovány různé čaje, nějaké dobroty, hrál tam dj z Frekvence1 pan Sedloň. Nakonec se spojila akustická a elektronická hudba, lidé začínají tančit a pak se přidají šamanské bubny, Prováděl se rituální přechod do Nového roku. A na tento rituál navazoval rituál s plátěným labyrintem, kdy lidé tímto labyrintem procházeli, tančili v něm meditovali, lezli po čtyřech, plazili se.... myslela jsem, že to bude trvat hodinu. A najednou bylo pět hodin ráno..... Dodnes mi píšou, že to byl úžasný zážitek. To mě vždycky posílí a potěší.

Máte v plánu pustit se do dalšího projektu? Například umístit venkovní labyrint na jiném místě?

Další venkovní labyrint by byl krásný, kdyby byl ještě na jiném místě, ale zatím jsem vděčná i za ten v Bělé. A na cesty se vydávám s přenosným „zlatým“ labyrintem.

Na závěr by mě zajímalo, zda při této činnosti se dá v dnešním životě uživit, přece jen to není u nás ještě tak známé. Děláte i nějakou jinou práci?

Příležitostně tlumočím, z němčiny do češtiny a naopak. Ale naštěstí tlumočím kurzy, které jsou právě o práci s tělem a všem co mě zajímá a inspiruje. Nemůžu dělat něco, co mě nebaví, to by zkrátka nešlo...

Ráda bych paní Murdock ještě jednou poděkovala za příjemný rozhovor. A naše čtenáře ujistila, že tento rozhovor rozhodně nebyl poslední, tak nemusí smutnit při dotčení těchto vět.

Lucie Steffková

Další inspirace pro vás:

Neobyčejný rozhovor o neobyčejné ženě